STUDENÁ KREV

 

books-mockup-06

 

 

Vydalo: Mytago

Obálka: Eva Mária Ondová

Počet stran: 100

Vyšlo: 2014

Vydalo: Mytago

Volně stažitelný e-book

 

 

ANOTACE:

Pán zmutovaných stvůr a bůh krutosti s úsměvem na rtech, to všechno je Drik, Oranžový. Telepatka Magnólie nemohla natrefit na lstivějšího protivníka. Rozehrají spolu nebezpečnou partii, během níž se Magnólie snaží z Drikova područí vymanit temného druida, jehož má za úkol zachránit. Drik se na oplátku snaží získat Magnólii jako svou služebnici, možná i něco víc…

A nikdo se neptá, co chce temný druid.

Ukázka:

 „Kdybych si z našeho pantheonu chtěla vybrat bytost, kterou bych uctívala, přála bych si, aby vypadala jako ty, pane. Ale…“

„Ale co?“ vložil do svého úsměvu tolik krutosti, až jsem se zachvěla.

„Nejprve bych jí vpíchla do mozku tenkou jehlu a tělo nabalzamovala. Teprve pak bych tu bytost uctívala. Jako maskota.“

Jeho tvář konečně získala barvu. Tak náhlé zčervenání mívá na svědomí buď stud, nebo hněv. Počítám, že o to první se nejednalo.

„To byl samozřejmě vtip.“ Sklonila jsem hlavu a přemýšlela o tetování, kterým mě obdařil Agamor. Možná ho použiju dřív, než bych se nadála. „Jsem nekromantka, pane.“

„Ach tak. A já už tě chtěl zabít.“ Dračí lord vstal a vycenil chrup. Smál se sytým, snad až příliš upřímným smíchem. „Pomalu, s citem. Líbíš se mi. Poslední dobou ke mně moc lidí nechodí. Podle některých jsem blázen. Nehihněj se, na tom není nic legračního.“

„Omlouvám se, pane. My nekromanti máme specifický smysl pro humor.“

„Vážně?“ Shrnul si pramen zářivě oranžových vlasů z čela a usedl zpátky na trůn, vytesaný do podoby dračí tlamy. „Řekni mi, co se o mně ještě povídá?“

„Báby vyslovují tvé jméno, když chtějí postrašit děcka.“

Shlížel na mě ze svých výšin, oděn v rouchu vyšívaném zlatem a perlami: „Co přesně říkají?“

„Říkají: Když budeš zlobit, přiletí šílený drak a hodí tě do jámy plné masožravých červů!“

„Šílený drak?“ zopakoval nevěřícně.

„Ano, pane. Šílený drak, Běs z Krvavé džungle. Na vlastní uši jsem to slyšela.“

Namířil na mě žezlo, posázené vybroušenými kameny. Podobaly se krvavým krůpějím. „Ty se mi posmíváš!“ Jeho moc mě srazila ze stupínku a neviditelná ruka udeřila. Důkladně, přes tvář.

Vstala jsem a mnula si postižené místo.

Z několika hrdel vytryskl smích. Drikův patolízalský dvůr.

Ubožáci! Zatím po mně neplivou. To je dobře. Nerada za sebou nechávám mrtvoly, které si nikdo neobjednal.

kostra_2

Média:

Recenze na F/SF webu Sarden

Recenze na webu časopisu XB 1

Stáhnout e-knihu

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


7 + 1 =